Krav Maga: Jak se ubránit při boji zblízka

Systém se zrodil v Izraeli

Počátky tohoto sebeobranného tréninkového systému spadají do období těsně po 2. světové válce do už zmiňovaného Izraele.

Země tehdy byla stále ve válce, a protože potřebovala nové a nové vojáky, a přitom jim nemohla zajistit nákladnou vojenskou službu o délce několika měsíců, která by zajistila jejich bojeschopnost, hledala obranný systém, který se bylo možno naučit rychle, a přitom by dosahoval maximální účinnosti.

Vytvořil ho nakonec Imi Lichtenfeld, který měl na starosti fyzickou přípravu vojenských jednotek. Když odešel z armády, systém později upravil tak, aby byl využitelný i pro účely policie a civilních obyvatel. Na jeho práci navázal také Eyale Yanilov, jeho letitý asistent.

Obrana pro případ napadení

Krav Maga je logický systém, jeho cviky se velmi dobře učí a pamatují. Vychází z intuitivní reakce v dané situaci ohrožení, z naprosto přirozených pohybů. Dá se použít i v různých stresových situacích.

Samotný trénink Krav Maga je metodicky propracovaný. Cílem je, aby systém naučil prakticky každého, a to bez ohledu na jeho pohlaví, věk a také fyzickou kondici a předchozí zkušenosti s cvičením a pohybem, bránit se, pokud bude nějak napaden.

Kdo pozdě zareaguje, má smůlu

Trénuje se zvládání různých konfliktních situací, schopnost vyjednávání s nepřítelem v případě potřeby, registrace dění v okolí, posilování bojovného ducha, zdravé agresivity, efektivní techniky boje. Neexistují zde žádná pravidla, což je dáno tím, že jde reálně o boj o život.

Technika sebeobrany proto musí být maximálně efektivní, nelze zde uplatňovat nějaká omezení. Nedá se ohlížet na nepřítele, protože zde jde o sekundy. Kdo pozdě zareaguje, může ho to stát život. V případě, že dojde k napadení, může se užít jakákoli technika, která poslouží ke zneškodnění protivníka.

Tři různé směry

V zásadě má Krav Maga systém tři různé směry, a to armádní, civilní a policejní. Principy a základy jsou stejné, ovšem taktické postupy a techniky se do určité míry liší. To je dáno specifickým účelem obrany.

V každém ze tří směrů se čelí jiným hrozbám, výchozí situace pro nutnou obranu jsou odlišné a tomu je třeba přizpůsobit jak způsob boje, tak i jeho průběh a taktiku.

Zatímco u civilních obyvatel jde v případě napadnutí a přepadení především o to ubránit se a utéct, úkolem policistů je zpacifikovat člověka páchajícího přestupek, znemožnit mu jakýkoli pohyb a obranu a následně ho také spoutat.

Od armády se naproti tomu vyžaduje smrtící útok, ochromení a zničení nepřítele.

Důležité je umět improvizovat

Při výcviku se zohledňují potřeby různých skupin. Trénink se potom liší konkrétním přístupem, zvolenou taktikou, použitou technikou, konkrétním cvičením a metodami tréninku.

Podle skupin se trénink člení na civilisty různých věkových kategorií, ženy a muže, civil, armádu a její jednotky, vězeňské služby, bezpečnostní agentury, zásahové jednotky.

Způsob boje se přitom neustále zdokonaluje. Na trénincích se probírá několik variant způsobu boje pro různé situace. Důležité je posilování schopnosti improvizace, okamžité reakce na situaci. Každý si zvolí pro sebe nejefektivnější techniku, která odpovídá jeho schopnostem.